Naše škola dosud nezažila tolik hudebních nástrojů na jednom místě. Pan muzikoterapeut s nimi v rukou prováděl hotové zázraky. Pomocí netradičních nástrojů z přírodních materiálů, jako je dřevo či kov, pro nás vytvořil věrnou iluzi lesa. Stačilo zavřít oči a slyšet šumění listů ve větru, tichý vánek, bublání vody nebo zpěv ptáků. S jinými nástroji jsme se zase rázem ocitli u moře, a s dalšími jsme mohli téměř cítit přicházející déšť a bouřku. Velký úspěch měly zejména kovové mísy, které po krouživém pohybu paličkou vydávaly podmanivé melodie. Muzikoterapeut do celého dění umně zapojil i samotné žáky. Ti se díky tomu stali právoplatnými tvůrci společné hudby, což v každém z přítomných zanechalo hluboký dojem.
